Noc ze soboty na neděli ve stanu s Hicksem byla opravdu žužo, zejména když se v 5:50 ozvalo „Sopťo je ráno, vstávej“ a to byla neděle! Je tedy ráno, vše je připraveno, Pulec vláčí PADovu autobaterii (kterou jsme v průběhu soboty z nějakých nepochopitelných důvodů totálně vybili) na dvoukoláku kdesi v polích a já si jemně dotrimovávám modely na nadcházející bitvu. Paráda, SPAD létá jako po kolejích, akce může začít. Při sobotním ACES jsem na modelech ani škrábaneček neudělal a tak se těším, že by to dnes mohlo pokračovat ve stejném duchu, hloupé přání.
Dvouplochy se létaly jako 5. heat každého kola EPA, takže EPAři měli čas na nabití a opravy modelu a nás 7, co jsme letěli obě kategorie, nemělo čas na nic. Naštěstí se létalo podle Padova systému rozlosování při nevhodném počtu účastníků, takže jsem občas i neletěl a měl čas na servis svých strojů.
Do prvního kola WW1+ jsem naštěstí nebyl vylosován a tak jsem jen obhlížel jak to bude dnes vypadat. Helmík řádil jak černá ruka a se šesti seky se stal téměř jistým adeptem na vítězství.  Já jsem se v dalším kole rozhodl pro opatrný let, který mi docela vycházel a do 2:15min jsem si hezky nasekal – 3 seky. Pak jsem ale zůstal na obloze chvíli sám s PADem a po krátké honičce, kdy PAD už neměl stuhu a neviděl nic než mou stuhu a já se bránil kličkováním ze všech sil, do mne PAD naboural a já musel na zem na servisní zásah, oprava se nezdařila úplně dobře a tak hned po startu přelétávám safetyline, doprdele že sem nezůstal na zemi.
Druhé kolo se opět vydávám na opatrný lov, jde to jak po másle, jeden sek, druhý sek, necelé dvě minuty jsou za námi a náhle mi SPAD exploduje ve vzduchu, trup se zlomil za křídlem a padá zvolna k zemi, podvozek se oddělil od trupu, křídla jsou na maděru, motor letí osamoceně k zemi, aku nabírají rychlost volného pádu – Helmík chtěl mojí stuhu a netrefil se, tedy trefil, ale přímo na komoru, ach jo. Po skončení letu jdu posbírat tu spoušť a vypadalo to fakt na popelnici, byly tam takové lahůdky jako ustřižené páčky serv, vytrhaná lože serv - to jak se oddělila zadní část trupu s táhly a serva zůstala v té přední části, prostě šrot. Půjčil jsem si Purex od Zdena Bajera a dal se do práce, Hicks když to viděl, přestal opravovat svůj model a pečlivě mi pomohl opravit obě křídla takže jsme ty trosky dali po cca 45min. zase dohromady. Hurá na start s nevytrimovaným modelem, ale ostatní už čekali docela dlouho.
Třetí kolo – když se daří tak se daří. Ještě před zavelením k boji mě seká Zbek. Jsou okolo toho zmatky a tak přistávám na navázání nové stuhy a startuji až do poloviny heatu. Nedaří se mi ani jednou seknout, ale zase jsem uhájil stuhu a oprava se docela zdařila - SPAD letí celkem spořádaně. Kupodivu se dostávám až do finále.
Finále – těch srážek už bylo dneska dost, takže opatrně! Létám, létám, stuhy míjím nedaří se nedaří se, až se Zbek rozhodl mě mého trápení zbavit a vrtulí mi odsekává podvozek a „poštelovává“  mi  SPADa na létající popelnici. Sám má pootočené křídlo o 90°, ale oba letíme dál. Po chvíli to vzdávám a přistávám na břicho k nohám, abych ten létající šrot dal nějak dohromady, ale ouha nevšiml jsem si přestřiženého zadního poutacího šroubu spodního křídla a znovu odstartoval. SPAD letí jak vrata od hangáru a míří si to přímo k safety line, kterou opět přelétávám, ne ne ne, sakra. Nakonec jsem jednou seknul a uhájil stuhu. Konec, finito, šlus. To byl tedy mazec.
Nakonec je z toho třetí místo, takže pohárek bude. Jupííííííííííííííííííííííííí.
Jsem naprosto vyčerpán, nemám chuť na cokoliv, ale to mě po chvilce opouští a hlásím se Hicksovi na WW2 Dogfight. Ve druhém letu jsem s červenou Cobrou, po přemetu který zasahoval tak 10cm pod zem, plácnul o matičku zemi a odešel mi krystal. Cobra je OK, ty věci nic nevydržej. Jdu balit.
Jo a za kill by mělo být -200b a za sek +50b, není přece možný aby vyhrával ti co se sráží, tak jsem si to nepředstavoval.

V Říčanech 22.4. 2008
Soptík